Katastrofa v Rusku?…pff, vždyť si za to mohou sami!

Určitě jste slyšeli o bombovém útoku ze dne 29.3.2010, který se odehrál v metru Moskvy. Dvě sebevražedné čečenské atentátnice, také nazývané „černé vdovy“, způsobily smrt 39 lidí, vyděsily nejen přes stovku zraněných, ale i celé město, potažmo Rusko a tato zpráva obletěla svět. „Černé vdovy“ nesou název podle svého oblečení: černého muslimského hávu, pod nímž skrývají výbušninu. Většinou jsou jimi ženy, které přišly o své příbuzné v ozbrojených střetech, v případě Čečenek při válkách s Ruskem v Severním Kavkazu. Atentátnice mají vztek, touhu po pomstě a jejich pobouření podporují islamističtí ideologové, neboť na Severním Kavkazu po většinu převládá islámské náboženství, které si pro krevní mstu nejde daleko. READ MORE

Jak a koho slavit na Velký pátek

„Asi každý den v roce je a byl v určitém období pro konkrétní zemi, národ nebo kulturu něčím významný.“ Přemítám, když listuji kalendářem a tučným písmem čtu Velký pátek. Snad každý ví, co se tenkrát stalo. Ježíše, který byl zradou Jidáše vydán do rukou Piláta Pontského, ukřižovali. S jakými pocity a hlavně jakým způsobem bychom si však tento den měli připomínat? Napadlo vás někdy, že bychom na Velký pátek měli „oslavovat“ spíš Piláta Pontského než Ježíše? Proč? Odpověď je prostá – ukázal nám, co děláme špatně. Každý z nás jistě zná výrok, který prohlásil poté, co vydal Ježíše na smrt: „Myji si ruce.“ Neříkám, že bychom se snad měli jeho metodou inspirovat. Stačí se však na jeho výrok podívat z logiky věci a zjistíte, že moje otázka není tak nesmyslná, jak by se mohlo zdát. Jestliže si totiž musím „mýt ruce“, znamená to, že je mám špinavé a mám-li je špinavé, musel jsem si je sám ušpinit. Jinými slovy nás upozornil na fakt, že si ty ruce špiníme svým chováním jen my sami. READ MORE

Sen noci svatojánské

Nenechte se zmást, nemám na mysli Shakespeara, Helenu, Herminii ani ten prokletý květ. Když se řekne sen noci svatojánské, tak si na ně obvykle ani nevzpomenu. Většinou si představím spíše les, v přítmí večera, jen poletující svatojánští broučci (tak trochu Karafiátoví) a hvězdné nebe…a především klid, pohodu a mír. Zkrátka takový sen. Jen sen, nic víc. A i když nic takového ve skutečnosti neexistuje, tak je to pěkné a třeba mi to i v něčem pomůže… třeba se půjdu projít v noci do lesa. READ MORE

Klubko žížal

Klubko žížal.

Sedím na ušpiněném sofa. Za okny zpívají ptáci a mladý vodník, který právě vykoukl z nedalekého rybníka zapískal. Troufale, až drze, zametám chodník. „Měl bys zametat jen naší část“, řekl mi trpaslík, který se k nám vždy na jaře přistěhuje.

READ MORE

Hledání smyslu..

Hledání smyslu našeho činění je velice prastarý problém. Lidé se už tisíciletí ptají „co tady děláme?“, zkrátka jaký je smysl našeho života. Ovšem dnes se nebudeme ubírat k filosofickým výšinám, zůstaneme doma a dokonce se ani nehneme od počítače, fajn ne? READ MORE

Desinterpretace

Málokdo dokáže být ve svém myšlení originální – jsme-li v něčem mistry, potom ve vzájemném vykrádání se. A kolik času a energie nás to mnohdy stojí! Vyhledáváme, stahujeme, opisujeme – a říkáme tomu vznešeně, že se „inspirujeme“. Jak být originálním, novým, neotřelým? Jak neotřele spojovat myšlenky druhých, když už nejsem schopen svých vlastních? READ MORE

Facebook ve vývoji

Facebook už dávno není jen nejrozšířenější sociální sítí (dnes ho používá asi 350 milionů uživatel, z toho 70% aktivně), na kterou píšete své myšlenky, vkládáte fotografie a odkazy. Stalo se z něj místo pro politiku, obchod, a také společnost, která nabízí pracovní místa. READ MORE

Moje kamarády nikdo mlátit nebude!

Maturitní ples má být jednou z životních vzpomínek. Na maturitní ples mojí kamarádky, který se uskutečnil 8.1. 2010 tedy určitě nezapomenu. Postarali se o to třeboňští vyhazovači, nebo chcete-li - security služba.
Blížilo se k třetí hodině ranní, když si kamarád Z.R. dal v podroušené náladě doprostřed parketu židli. Následně byl napomenut „sekuriťákem,“ aby ji dal pryč, což v ten samý moment neučinil, a tak byl vyhazovači napaden, začali ho mlátit. Kamarád A.P. mu šel na pomoc, za což byl opět mlácen a škrcen (!) dalším vyhazovačem, pak byli oba vyvedeni ven a prvními napadenému bylo roztrženo sako. Na vyhazovače bylo ze strany návštěvníků křičeno, „co jakou blbnou,“ ale byli surově okřiknuti, že to není jejich věc atp. A proč to všechno píšu? Protože tohle tedy má věc je a bude!! READ MORE

Co mi tykáš ??!!

Je to zvláštní svět. Občas jsme velkorysí, až je nám z nás špatně, občas úzkoprsí, až se na nás naše okolí dívá skrz prsty. Třeba takové vykání – tykání. Co se tohoto týče, jsme docela konzervativní společnost. Mladší vykají starším, muži ženám, podřízení nadřízeným. Občas se role obrací, pokud to ti výše postavení dovolí. Nabízíme tykání – nikoliv vykání. Někdy by se mi chtělo o vykání i poprosit. Vykání je pro mě věcí cti (několika kolegyním smím dokonce říkat křestním jménem!). A je pro mě ctí i to, že můžu některým lidem tykat. Nevím, jestli je to výchovou. Spíš asi ne, protože můj táta (a není to socan ani komunista) tyká každému, kdo je mladší. I když je to lékař nebo učitel. Trochu se za to někdo stydím (ne za něj!!). READ MORE

Fallacy

Debata, diskuse, rozhovor…jak chcete. Řekněme, že diskuse. K čemu slouží? Abychom se na něčem domluvili, dospěli k nějakému výsledku. Ovšem občas se stává, že výměna názorů se jaksi zasekne, změní se v hádku, nebo se ztratí v nenávratnu. Proč? Protože fallacy! READ MORE